úterý 24. ledna 2012

Pirátství: právo, nebo krádež?

Začal jsem psát názor ke článku Hudba se začala krást s jánošíkovskými úmysly, říká zpěvák Dan Bárta, ale přišlo by mi škoda ho nepublikovat i sem.

Když si chci koupit software nebo hudbu, může po mě autor nebo obchodník chtít různé podmínky. Já s nimi mohu souhlasit, nebo je odmítnout. Pokud po mě bude chtít, abych to dílo nešířil dál, a já mu to odsouhlasím, je zcela legitimní to vymáhat.

Na druhou stranu, pirátství je určité podnikatelské riziko. Když jdu do banky pro úvěr (ponechám stranou podporu ze strany ČNB), banka si do úroků taky započítá určité riziko. Autorské poplatky, PIPA a SOPA tedy u mě nejsou legitimní jakožto presumpce viny a přílišný zásah státu. Také nesouhlasím se zavřením Megauploadu, aspoň za těch podmínek, za kterých proběhlo.

Pak by například banky mohly chtít, aby byly vybírány „preventivní neplatičské poplatky” z nemovitostí nebo dokonce všeho zboží nad určitou cenu. Zvlášť u služeb a věcí rychle ztrácejících hodnotu a u věcí určených k rychlé spotřebě. Tak je pčece riziko, že na to budu mít úvěr, který pak nebudu schopen splatit! Vznikl by OSB (Ochranný svaz bank), kterému by se všechny tyto poplatky platily a který by nějakým způsobem (snad) rozděloval poplatky mezi banky. Absurdní? Ale podobně absurdní jsou autorské poplatky pro OSA. (Teď doufám, že jsem někoho neinspiroval pro novou daň.)

Co se týče DRM, opět jsem pro smluvní svobodu. Osobně jsem rád, že DRM není státem zakázané. Řeknu to názorně: Když jsem kupoval nějaké aplikace pro Android, byly vpodstatě taky chráněné pomocí DRM. Já to mohl buď přijmout, nebo odmítnout. Přijal jsem to, protože DRM bylo pro mě minimální omezení, které mi za to stálo. A kdyby bylo DRM státem zakázené? Pak bychom zřejmě neměli k v ČR dispozici placené aplikace v Android Marketu. Komu by to prospělo?

U hudby je mírně odlišná situace. Máme velké množství různých přehrávačů a DRM je pro mě (a asi i pro mnohé jiné) příliš velké omezení. Ale tady věřím, že to trh DRMistům vysvětlí. To ostatně naznačuje například Supraphon, který otevřel obchod s hudbou bez DRM.

Principiálně se tedy k tomu i u hudby stavím stejně – ponechat smluvní svobodu. Jen si myslím, že smluvní svoboda si u hudby může vyžádat něco jiného než u software.