Pan Okamura označil komunismus za asi nejdemokratičtější systém, který svět poznal. Jak se vlastně k sobě má komunismus a demokracie? Jsou to dva neslučitelné systémy, nebo mají mnoho společného?
Jistěže komunismus je velmi demokratický. Když půjdeme do extrému, demokraticky se rozhodne, kdo dostane jakou práci a kdo musí pracovat kolik hodin. Demokraticky se rozhodne, kdo z toho bude co mít. Demokraticky určíme, kdo bude mít jakou pracovní dobu. Když se půjde do hospody, demokraticky se odhlasuje, že bude platit „tamten pán u okna”. (Pokud teda rovnou nezrušíme peníze.)
Komunismus má s demokracií mnohé společné. Ale já asi nejsem moc demokrat. Nechci dělat referendum o barvě sousedových bot. Brzy by mohlo dojít i na moje boty.
Druhá věc je, že ve chvíli, kdy se moc příliš koncentruje, což je i případ silných demokratických států (moc se soustředí přinejmenším v procesu voleb), nastane velká motivace tuto moc získat jen pro sebe. Ať už jde o lehký tuning hlasovacích zařízení, zavedení D'Hondtovy metody nebo kompletní zfalšování voleb. Z části jde navíc o přirozený jev, kdy se rozhoduje o mnoha věcech současně, ale volič má jen velmi malý hlas, takže se mu příliš nevyplatí investovat čas do správného výběru. Dopad správného rozhodnutí na něj bude malý, dopad špatného rozhodnutí též. (Mimochodem, doporučuji Schiffův komentář k prezidentským volbám v USA.) Aniž bych choval odpor k bohatým lidem, právě ti dostávají moc (pokud chtějí) v demokracii. A to zvláště v silném státě, kde je moci hodně na jednom místě.
To nás přivádí k důvodu, proč se období Československa od 1948 do 1989 často nazývá nedemokratické. Ono vycházelo z demokratických principů voleb. Ale moc státu byla tak velká, že se vyplatilo investovat různé prostředky do jejího získání. Ať už šlo o ovládnutí médií pro vytvoření „vůle lidu”, nebo nátlak u voleb.
Podstatné ale je, základním nedostatkem komunismu není absence demokracie. Tím je nerespektování svobody.