Blíží se další volby a k volbám obvykle patří debata o menším zlu. Myslím si ale, že zde dochází k určitým zjednodušením, která někdy dokáží – byť neúmyslně – přinést zmatek. Musíme totiž rozlišit, jaké jsou možnosti, a jaký je volební systém.
Poměrný systém
Pokud bychom měli dokonalý poměrný systém, pak by volba menšího zla evidentně neměla smysl. Mohu volit, koho/co chci, a v každém případě mám šanci na ovlivnění výsledku stejnou.
V praxi ovšem dokonale poměrný systém asi nenajdeme. Tím, že je počet volených zástupců mnohem menší než počet voličů, a tím, že každý zástupce má stejně silný hlas (není ovlivněn např. počtem voličů), bude vždy docházet k menším či větším zaokrouhlováním. To ale většinou není velký problém.
Jenže ani takto jednoduché to obvykle není. To by pro získání mandátu v Poslanecké sněmovně muselo stačit získat 0,5 % hlasů. To nestačí, protože tu jsou další deformace, jako třeba známý 5% práh. A tady začínají obvykle vznikat úvahy o volbě menšího zla. „Podpořil bych radši tuto malou stranu, ale ta se zcela určitě nedostane přes potřebných 5 %.“ To je do jisté míry sebenaplňující předpověď, která může dlouhodobě ovlivnit výsledek voleb dost výrazně. Je tu ale několik možných důvodů, proč i přesto může stát volba malé strany za to:
- I pokud strana nezíská 5 % v těchto volbách, má její výsledek vliv na příští volby. Pokud strana získá např. jen 3 %, bude u příštích voleb brána nerozhodnutými voliči asi vážněji, než kdyby získala pouze 0,5 %.
- Spekulace na těsné překročení 5% hranice. Případná ztráta nízká, případný výnos vysoký.
Pokud strana získá pravděpodobně kolem 5 % hlasů, pak jeden hlas má mnohem větší šanci udělat významnější posun v celkovém výsledku voleb. Zvlášť pokud by mohla být potřebná pro vznik koalice.
Toto jsem mimochodem reálně zvažoval u voleb v roce 2010. - Nechcete se nechat dovést k sebenaplňující předpovědi. Když přesvědčíte více lidí, aby se nenechali ovlivnit průzkumy, možná se budeme výsledkům voleb divit.
K čemu vede myšlenka „ztraceného hlasu“?
Upřímně by mě celkem zajímalo, co by se stalo, kdyby byla 5% hranice zrušena. Přirozená hranice u voleb do Poslanecké sněmovny by tak byla zhruba 0,5 %. Bez výrazné kampaně tuto hranici byli ve stávajícím systému například Svobodní v roce 2010 přesáhnout. Tehdy to byla nová strana, vznikli v roce 2009. Zajímalo by mě, kolik by taková strana mohla tehdy dostat, kdyby nebylo 5% hranice nebo kdyby ji voliči ignorovali. Možná i přes 5 %.
Dlouhodobě navíc může tento přístup vést k tomu, že bude mít hlavní slovo několik stran, které málokdo chce. Protože se skoro všichni budou bát volit nové strany. Staré strany pak budou mít možnost dělat si celkem co chtějí. Třeba slíbit, že daně zvyšovat nebudou, a po volbách je zvýšit.
Většinový dvoukolový systém
První kolo
První kolo je celkem nezajímavé. I když zde může být k volbě „menšího zla“ větší motivace, argumenty a protiargumenty jsou v zásadě velmi podobné.
Vlastně nějaká výjimka by se našla. V prvním kole je úplně jedno, kdo je první, a kdo druhý. Ti dva se utkají až ve druhém kole. Aspoň pokud ten první nezíská v prvním kole přes 50 %, což obvykle nezíská.
Druhé kolo
Ve druhém kole je to ale jiné. Pokud jeden z kandidátů je přijatelný a druhý ne, je volba jasná. Pokud je ale jeden špatný a druhý ještě horší, máme se také vyhnout volbě menšího zla, když je ta volba menšího zla tak špatná?
Ptám se, co tím člověk získá. Jediná možnost, jak se vyhnout volbě menšího zla, je nevolit. To v dnešních systémech neznamená, že chcete, aby místo zůstalo neobsazeno, tím pouze necháte volbu na ostatních. Kteří možná vyberou menší zlo a možná vyberou větší zlo. V čem si zde člověk pomůže oproti volbě menšího zla? V tomto případě v ničem. Nevolit tak má význam jen ve speciálních případech, například když z těch dvou variant neumíte vybrat menší zlo.
Proto si taky myslím, že je konzistentní na jedné straně kritizovat volbu menšího zla ve volbách do Poslanecké sněmovny, ale na druhé straně volit menší zlo ve druhém kole voleb do Senátu nebo ve druhém kole voleb prezidenta.
