Setkáváme se s tím, že zboží z černého trhu je pochybné kvality. Drogy jsou ředěné, alkohol vyroben z denaturovaného lihu. Aspoň se to říká, lvastní výzkum jsem neprováděl. Ale věřme tomu. (A Silk Road nechme na chvilku stranou.) Proč tomu tak je? Je za tím nedostatek regulací či státní kontroly, nebo naopak za to mohou samotné regulace?
Ano, oficiální trh je regulován a státem kontrolován. Máme na to různé úřady, například SZPI. Nabízí se tedy myšlenka, že státní kontrola má na kvalitu blahodárný účinek. Že zákazník je člověk neuvěřitelně hloupý a nechtěl by při absenci SZPI (a dalších úřadů) nezávislý certifikát kvality. (Ten mimochodem platíme už teď z daní. Ale nemůžeme si moc vybírat, úřady mají prakticky monopol. A hlavně privilegium.) Nebo že zákazník kvalitu neřeší a koupí jen to nejlevnější. (Kdy jste si naposledy kupovali potraviny značky Euroshopper?)
Černý trh = volný trh?
Na první pohled se opravdu může zdát, že černý trh nezná regulace a je na nich nezávislý. To je ale chyba. Na černý trh mají regulace přímo zásadní vliv. Bez nich by tento velmi specifický trh (jak si brzy ukážeme) ani nemohl existovat.
Určitý druh privilegií
Je určitě pravda, že se černý trh snaží působení regulací vyhnout. Umí to ale každý? Troufli byste si na to?
Zatímco na skutečně volném trhu by o tom, kdo může co vyrábět, prodávat a distribuovat rozhodovaly zejména schopnosti co možná nejlevněji vyrobit/dopravit/nakoupit co nejžádanější (a tedy i dostatečně kvalitní) výrobek, na černém trhu tyto schopnosti jsou více či méně upozaděny. Vyrábět, prodávat a distribuovat mohou ti, kteří si na to troufnou. Ti, kteří se nebojí kontrolních orgánů. Ti, kteří umí výrobu utajit. Mafiánské zázemí výhodou. To je ale teprve to menší privilegium.
Korupce kontrolních orgánů
Kontrolní orgány mají velkou moc. Pokud se jim člověk neumí vyhnout, mohou mu jeho podnikání zastavit nebo aspoň znepříjemnit. Koncentrace moci ale není obvykle nic dobrého. Lidé jsou úplatní a kontrolní orgán není až tak závislý na tom, jestli ho chce někdo (kromě vlády) financovat. A jaké morální zábrany mohou mít lidé, kteří se nebojí jiným říkat, co je pro ně dobré, a tento názor vynucovat silou?
Korupce typu „nechte nás být” by sama o sobě nevadila. Ta pouze snižuje účinnost restrikcí. Problém je zatím „jen” v tom, že bez této korupce je obtížné se na trh dostat. Jak ale upozornil Murray Rothbard, nabízí se zde i jiné možnosti. Kontrolní orgán má moc udělovat privilegia. Bude přehlížet jednoho výrobce, ale o to víc půjde po ostatních. A když se to dobře podá, lid mu za to ještě zatleská.
Nutnost utajení
Jaké značky marihuany znáte? Kterou byste mi doporučili, když ještě nemám zkušenost? Která značka je dostatečně kvalitní, ale ne zbytečně drahá? Dočtu se tuto informaci na diskusním fóru? Kde tuto značku marihuany nakoupím?
Jak je patrné, zákazník chce jisté informace. Zvlášť pokud chce kvalitu. Ale tytéž informace zajímají i policii, která by mohla začít konat. Takže informace buď jsou dobře dostupné a výrobce navštíví policie (a moc dlouho na trhu nezůstane), nebo jsou špatně dostupné. Obojí zákazníkovi škodí, pokud chce kvalitní zboží.
Dokonce může nastat snaha vystupovat pod cizí značkou. To se asi nebude týkat marihuany, která je postihována jako taková. Ale alkoholu ano. Vystupování pod cizí značkou je zavrženíhodné a jde o klamání zákazníka. Prostor je pro to vždy. Ale na černém trhu se to může stát nutností, protože vlastní značka by budila pozornost například finančního úřadu. Paradoxně tak cizí značka může představovat nižší riziko než vlastní či žádná značka. Na zavrženíhodnosti se tím nic nemění, ale na motivaci ano.
Absurdní způsoby výroby
Ve výrobě alkoholu se až tak nevyznám, ale něco je jasné: Vyrobit alkohol, přidat do toho sajrajty (aby se to nedalo pít) a následně z toho ty sajrajty jinými sajrajty dostávat ven (aby se to dalo pít) je dost neefektivní proces a na skutečně svobodném trhu by v konkurenci kvalitnějšího alkoholu s nižšími výrobními náklady těžko obstál. Přesto se to na černém trhu vyplatí. Nejspíš je přímá výroba alkoholu příliš dobře odhalitelná. Náročná asi není (to jen odhaduji), ale teoreticky i to by mohlo být vysvětlení, protože na černém trhu není odbornost při výrobě to nejdůležitější.
A nemusíme zůstávat jen u alkoholu. Jistě jste již někdy slyšeli o pokoutním domácím vaření pervitinu a možná i o nějakém výbuchu. Nechci hájit ohrožení okolí výbuchem. Ptám se ale: docházelo by k tomu, kdyby na výrobě pervitinu nebylo co skrývat a mohli jej vyrábět specialisté v továrnách?
Kdo z toho profituje a komu to škodí?
Ačkoli jde snad výhradně o regulace výrobců, právě ti na tom mohou profitovat. Ale jen někteří – zejména ti na černém trhu. Mají totiž dost redukovanou konkurenci. A i pokud existuje legální konkurence (třeba u alkoholu), stát ji háže klacky pod nohy. Díky tomu si mohou i za nezdaněný alkohol účtovat cenu jako za zdaněný. Nižší cena by byla podezřelá. Už v roce 2010 se to prý týkalo skoro poloviny trhu s alkoholem.
Ačkoli zákazník není regulován (nebo jen málo), právě on je jednoznačně těmito regulacemi poškozen, protože platí vyšší cenu za nižší kvalitu na málo konkurenčním trhu. Poškozeni jsou i případní legální výrobci. A také všichni, kdo chtěli uspokojovat přání zákazníků svými kvalitními výrobky, ale neměli odvahu či schopnost restrikcím či zákazu vzdorovat. Práci jim sebrali méně odborní, kteří by se na skutečně svobodném trhu v této oblasti neuchytili.
Silk Road: zázrak na černém trhu?
Možná mi někdo bude oponovat tržnicí Silk Road. Tam údajně lze nakoupit kvalitní nelegální zboží. (Nezkoušel jsem.) Ale právě Silk Roadu se povedlo (aspoň prozatím) překonat některé (ne všechny) zmíněné problémy. Například dostat se k fyzické identitě prodejce sice není snadné, ale přitom si prodejce buduje reputaci a má svůj nick (obdoba značky). Stále to není ideální, protože v případě podvodu nelze použít soud ani podobnou instituci, ale patrně i samotná reputace je pro prodejce velmi důležitá, když 98 % hodnocení je kladných. Regulační úřady zde zřejmě nefungují, ale nejspíš tu až tak nechybí.
Není jasné, jestli nenastane nějaké větší sledování pošty, ale zatím to asi vychází. Silk Road nevyřešil přímo restrikce, ale je možno vyrábět ve velmi odlehlých oblastech, kde jsou restrikce minimální (nebo není tak těžké je obcházet), soustředit se na kvalitní výrobu a distribuci nechat na prostředníkovi. Silk Road tak umožnil černý trh přiblížit podmínkám skutečně svobodného trhu, aspoň prozatím. A nese to své ovoce. Buďme rádi. Kéž by k takovéto transformaci došlo na větší části černého trhu. Alkohol k pití jsem na Silk Roadu zatím nenašel. Pokud se objeví, možná to bude brzy bezpečnější než nákup alkoholu v samoobsluze v ČR. Zvlášť pokud Heger prosadí další zvýšení spotřební daně z alkoholu.
Jsou výrobci/prodejci/distributoři na černém trhu špatní?
Je pravda, že černý trh zvýhodňuje mafii a podobné. Ale na druhou stranu bych neodsuzoval všechny. Věřím, že někteří se prostě jen umí skrýt a využívají situace, která nastala nezávisle na nich. Bez nich by to pro zákazníka bylo ještě horší – ještě méně konkurence, ještě menší výběr, ještě vyšší ceny apod. Neodsuzoval bych paušálně.
Pár slov závěr
Pokud se někdo bude tvářit, že ví, co lidi chtějí, lépe než oni sami, je na místě přemýšlet. Nejspíš jako řešení nabídne nějakou regulaci či další speciální daň. Odhlédnu-li od té odvahy rozhodovat za někoho proti jeho vůli (a bez jeho souhlasu), výsledný účinek může být jiný než slibovaný. Přemýšlejme v souvislostech – komu se to hodí, komu to uškodí, kdo a jak se přizpůsobí a co si kdo promítne do ceny. Pokud něco nesedí, nebojme se na to upozornit okolí. A podle mých zkušeností často něco nesedí.
