V Google Play lze obejít ochranu nákupů heslem. Jak se bránit?

Google Play umožňuje nakupovat aplikace, knihy a hudbu. Jakmile jednou vyplníte způsob platby (např. platební karta nebo vyúčtování operátora), uloží se a můžete toho využít při přístím nákupu. Od určité doby se Google rozhodl ochránit tyto nákupy heslem. Tato snaha je určitě chvályhodná, pokud by to ale nešlo obejít. Takto máme místo zabezpečení spíše nesplněný slib, který může mít spíše opačné účinky – uživatel se může na zabezpečení spoléhat, to ale nebude fungovat.

Další problém nastává, pokud máte více zařízení s Androidem. Případný zloděj jednoho z těchto zařízení Vám může instalovat aplikace na jiné zařízení bez Vašeho vědomí.

Článek slouží pouze jako varování před bezpečnostními problémy, ne jako návod na zneužití chyby.

Google chybu opravovat nechce.

Přesněji řečeno, nechce opravovat tu část v Google Play. Problém postihoval i například dvoufaktorovou autentizaci, ale tam to již Google opravil velmi brzy po nahlášení. O dalších dopadech ale později.

Zajímavé je, že mi Google vyplatil odměnu za nalezení bezpečnostního problému a zařadil mě do síně slávy, ale přesto to opravovat nechtějí.

Kde je problém?

Na Google Play můžeme nakupovat přes aplikaci pro Android. Ta chce heslo. Způsob, jak jej ověřuje jsem nezkoumal, předpokládám ale, že jej pošle serveru a že (snad) server tudy nedovolí nákup bez potřebného ověření. To ale není jediný způsob, jak mohu nakoupit v Google Play. Druhá možnost je navštívit https://play.google.com/ a nakoupit přes webové rozhraní. Webové rozhraní nepožaduje nákup znovu potvrdit heslem.

Možná se zdá, že útočník potřebuje uživatele, který zůstal v prohlížeči přihlášený ke svému účtu u Google. Není tomu tak. Jakmile v telefonu je účet Google (což obvykle je, pokud chce uživatel používat Google Play apod.), můžeme se s ním totiž přihlásit i ve webovém prohlížeči. Stačí nám na to jednoduchý nástroj, který je navíc v mnohých telefonech a tabletech již předinstalovaný. Jedná se o Google Chrome pro Android. Je to velmi jednoduché, stačí navštívit stránku s přihlášením a Chrome Vám řekne, co máte udělat:

Teoreticky v této chvíli útočník ještě nemá nutně vyhráno. Google by mohl brát přihlášení touto cestou jako „méněcenné“ a pro nákup přesto chtít heslo. Na svém vlastním účtu jsem si ale vyzkoušel, že zde Google heslo nevyžaduje.

Další problém je, že tudy lze instalovat aplikace (jak placené, tak ty zdarma) na libovolné zařízení spojené s tímto účtem Google. Pokud například ztratíte telefon, zloděj by mohl této vlastnosti zneužít ke špehování Vašeho telefonu.

Jak by to mohl Google opravit?

Googlu jsem navrhoval několik variant:

• Odstranit automatické přihlašování. Účinné řešení, ale zbytečně radikální.
• Pokud se uživatel přihlásil přes automatické přihlášení, chtělo by se po něm při instalaci aplikace přes webový Google Play heslo. Pokud se uživatel přihlásil zadáním přihlašovacích údajů, heslo by se po něm nechtělo.
• Heslo by bylo vyžadováno na každý nákup, ale ne pro aplikace zdarma.
• Nějaká kombinace výše uvedených pravidel. Preferoval bych, kdyby se Google ptal na heslo jak při nákupu jakékoli aplikace i přes webové rozhraní (i kdyby byl uživatel přihlášen na počítači přes jméno a heslo), tak v případě automatického přihlášení při instalaci jakékoli aplikace (třeba i aplikace zdarma) na vzdálené zařízení. Nicméně, pokud se uživatel z nějakého důvodu přihlásí ke svému účtu na mobilu v jiném prohlížeči (a tedy nutně použije heslo), třeba jen kvůli vyhledávání, umožní to útočníkovi instalovat neplacené aplikace na jiná zařízení uživatele.

Jak se bránit?

Zaprvé, při ztrátě telefonu nebo tabletu s Androidem co nejdříve změnit heslo k účtu Google. (Je samozřejmě vhodné změnit i hesla k ostatním účtům.) Tím ztracený telefon nebo tablet vzdáleně odhlásíte.

Samozřejmě může pomoci nějaký i zámek obrazovky, ten ale v principu lze obejít. Někdy to lze snadno (extrém je rootnutý telefon se zapnutým USB laděním, ale to už dnes není tak jednoduché zneužít – novější Android požaduje povolit klíč počítače), jindy obtížněji (teoreticky vždy můžeme telefon rozebrat a dostat z něj třeba flash paměť, otázka je, jestli to stojí za to). Každopádně zámek obrazovky telefonu může někoho odradit.

A samozřejmě ze všeho nejlepší je telefon ani tablet neztratit :)

Týká se to pouze Google Play?

Jak je možná zřejmé, tento problém se netýká výhradně Google Play, ale měl trošku více dopadů. Dříve jsem o dalších dopadech mlčel, protože by mohly naznačit podstatu chyby.

Dvoufaktorová autentizace

Ne všechny aplikace podporují dvoufaktorovou autentizaci, takže Google umožňuje si nechat vygenerovat speciální heslo, které budete používat v jedné konkrétní aplikaci. Google to zcela správně ochránil heslem. Jenže, jak možná tušíte, nebylo potřeba znát heslo. Stačilo mít účet Google v Androidu a bylo možné podobnou cestou generovat nová speciální hesla. Google sice uživateli poslal e-mail, že vygeneroval nové application-specific password, ale to nemuselo být moc platné, když útočník měl typicky i přístup k jeho e-mailu a mohl jej smazat…

Stojí za zmínku, že bylo možné takto „rozmnožit“ tato speciální hesla. Pomocí speciálního hesla je možné se přihlásit do Androidu. S přihlášením do Androidu potom bylo možné výše uvedeným způsobem získat nové speciální heslo.

Celý tento problém s dvoufaktorovou autentizací ale Google opravil brzy po nahlášení.

Přístup k historii a dalším datům s vyšší ochranou

Když jdu například na https://history.google.com/, Google po mě chce zopakovat heslo. Chápu to tak, že historie vyhledávání patří mezi data, která si podle Google zasluhují vyšší ochranu, a proto vyžaduje zadat heslo znovu. Automatické přihlášení v Google Chrome pro Android ale tuto zvýšenou ochranu narušuje. Jenže to není bráno za slabinu, protože v Androidu lze tuto historii prohlížet i jinudy. Rozumím, že bezpečnostní zásady na desktopu se mohou lišit od těch na mobilu. Je to sice trošku matoucí, ale chápu to.

Co má Dvorakova klávesnice společného s morseovkou?

Zamysleli jste se někdy nad vztahem mezi Drovakovou klávesnicí a Morseovou abecedou? Naučit se Dvorakovu klávesnici by mohlo být o trošku jednodušší se znalostí morseovky. Obojí vychází z frekvence písmen v angličtině. V morseovce se častá písmena zapisují kratší posloupností signálů, u Dvoraka byla nejčastější písmena umístěna na prostřední řádek. (Dvorak nicméně sledoval i jiné vlastnosti, jako posloupnosti znaků nebo střídání levé a pravé ruky. V tomto článku to neřeším.)

Všechna písmena v prostředním řádku Dvorakovy klávesnice kromě „H“ se v morseovce zapisují nejvýše třemi signály. Písmeno „H“ ale není až tak zásadní výjimka, to se zapisuje čtyřmi krátkými signály (....).

Takovéto pravidlo je trošku hrubé, protože nerozlišuje mezi délkou krátkých a dlouhých signálů. Například M (––) trvá dva signály, zatímco H (....) trvá čtyři signály. Pokud bychom ale uvážili délku signálů, zjistíme, že trvají stejně: Podle aktuálního doporučení trvá krátký signál jednu jednotku času, dlouhý signál trvá tři jednotky času a pauza mezi signály v rámci písmena trvá jednu jednotku času. Odvysílání „dlouhého“ písmena H (....) tak trvá 7 jednotek času (4 krátké signály a 3 pauzy mezi nimi), zatímco odvysílání „krátkého“ písmena M (––) trvá také 7 jednotek času (2 dlouhé signály po třech jednotkách času a jedna pauza mezi nimi).

Pokud bychom chtěli vytvořit opačné pravidlo, tedy že písmena do tří signálů mají být v prostředním řádku a ostatní písmena mají být v horním nebo dolním řádku, musíme mít bohužel více výjimek. Morseovka má celkem 14 písmen, která se zapisují nejvýše třemi signály. Dvorakova klávesnice má ale pouze 10 znaků v prostředním řádku. Nutně tak získáme aspoň 4 výjimky. Kvůli písmenu „H“ ale máme celkem 6 výjimek: v horním řádku G (––.) a R (.–.), v prostředním řádku H (....) a ve spodním řádku K (–.–), M (––) a W (.––).

Zajímavé ale je podívat se na znaky, které „měly“ být v prostředním řádku (protože jejich zápis v morseovce je dostatečně krátký), ale nedostaly se tam. Jde o písmena G (––.), R (.–.), K (–.–), M (––) a W (.––). Čtyři z těchto pěti písmen se jsou složeny ze tří signálů, u tří z nich navíc převažují dlouhé signály. Z méně než tří signálů se zde skládá pouze písmeno M (––), ale to se skládá ze dvou dlouhých signálů. Trošku se divím, že na seznamu výjimek není písmeno O (–––), které se skládá se tří dlouhých signálů a je tedy nejdelší.

Jak je na tom QWERTY/QWERTZ?

Rozložení QWERTY bylo vyvinuto tak, aby bylo psaní na něm co nejpomalejší, protože psací stroje tehdy nezvládaly rychlé písaře. Pokud bychom se pokusili aplikovat pravidlo o morseovce na QWERTY (příp. QWERTZ, ale tam to vychází prakticky stejně), dostali bychom mnohem více výjimek:

V prostředním řádku se nachází písmena F (..–.), H (....), J (.–––) a L (.–..), která se skládají z více než tří signálů. Prostřední řádek QWERTY má pouze 9 písmen, z toho skoro polovina (4) porušuje naše pravidlo.

Pokud chceme 14 písmen do tří signálů v morseovce umístit do řádku s devíti klávesami, minimálně pět písmen se nám tam nevleze. Další výjimky nám udělají zmíněná písmena F (..–.), H (....), J (.–––) a L (.–..), která vytlačí čtyři jiná písmena. Dohromady by mělo být 5+4+4 = 13 výjimek.

A skutečně. Horní řádek má písmena W (.––), E (.), R (.–.), T (–), U (..–), I (..) a O (–––), tedy celkem sedm 7 na 10 písmen. Prostřední řádek jsme si ukázali, ten má 4 výjimky na 9 písmen. Ve spodním řádku potom nesedí N (–.) a M (––), tedy nesedí dvě ze sedmi písmen. Máme tedy celkem 7+4+2 = 13 výjimek.

To je určitě mnohem víc, než kolik má Dvorak. Je to více než dvojnásobek. Na QWERTY tvoří výjimku přesně polovina písmen, což zhruba odpovídá náhodě. Pokud byla ale QWERTY navržena tak, aby se na ní psalo maximálně neefektivně, není to málo? Zřejmě neefektivita QWERTY měla spočívat v něčem jiném než v rozmístění kláves do řádků. Na QWERTY například převládá psaní levou rukou. Dost možná bychom ale našli i nějaký méně efektivní layout než QWERTY.

Který layout používám?

Na závěr dodám, že se nechystám přecházet na Dvorakovu zjednodušenou klávesnici. Rád jsem nahlédl do jejího návrhu, určitě má svoje výhody, ale byla by to velmi náročná změna – musel bych změnit layout na tabletu, mobilu a notebooku zároveň. Navíc na notebook by se pro začátek hodily přelepky na klávesnici a na mobilu by to bylo ještě horší – mám výsuvnou klávesnici a přelepky bych nejspíš sloupnul při otevírání a zavírání mobilu.

Používat Dvorakovu klávesnici na jednom zařízení a QWERTY na druhém by bylo obtížné. Pamatuju si, jak těžké bylo používat současně QWERTY (na mobilu) a QWERTZ (na notebooku). Časem jsem došel k tomu, že jsem to musel sjednotit a na notebooku jsem přešel na českou QWERTY. Ta byla celkem fajn, dokud jsem nepotřeboval psát na školním počítači s Windows, kde se česká QWERTY od české QWERTZ liší mnohem více než pouze pozicí Y a Z. Nedávno jsem zkusil česko-americkou klávesnici CShack, opravil pár chyb a mírně si ji upravil.