Můj první Spartan Race – Kouty Super 2015

Rád běhám. Mám za sebou už pár půlmaratonů (pod 1:45) a překážky taky znějí zajímavě. Přihlásil jsem se tedy na Spartan Race v Koutech nad Desnou, konkrétně na variantu Super (tj. min. 13 km a min. 20 překážek). A opravdu – Spartan Race bylo něco, co jsem do té doby nezažil. Byl to snad první závod, kde jsem předem neměl moc tušení, jestli ho úspěšně dokončím.

Před závodem jsme si zvědavě prohlíželi předpověď počasí. Ano, když jsem se hlásil, tak jsem byl určitě rád, že v říjnu asi nebude horko. Předpověď ukazovala cca 3°C – 5°C. No, horko to není. Zimy bych se nebál, kdyby nebylo zvykem mít na trase nějakou vodu – cestu potokem, podplavání překážky apod. Ale na druhou stranu, o den později, kdy na stejném místě měl být další závod (tzv. Beast, tedy delší varianta závodu), mělo být podle předpovědi dokonce pod nulou. To jsem musel okomentovat: A po nás námraza!

Nikoho z nás ale počasí naštěstí neodradilo a v sobotu jsme dopoledne šli závodit. Před závodem jsem do sebe dostal ještě nějaký teplý čaj (měl jsem trochu rýmu), což byla ten den hned první chyba – nevlezlo se do mě tolik jídla, kolik bych si představoval. Ale co se dá dělat. Před startem se nás z pódia snažili rozproudit a navodit tu správnou atmosféru. Řekl bych, že se to celkem povedlo. Před startem jsme si tam trošku zaskákali. A pak – startujeme! Vybíháme…

Prvních pár překážek bylo tak na rozehřátí. Nic těžkého, musel to dát snad každý. Hned za začátku nás poslali do sjezdovky nahoru. To byl celkem typický terén na celém tomto závodě, ale občas to samozřejmě šlo i dolů. Snažil jsem se mít tempo tak akorát a nepřepálit to, což asi byla druhá chyba, ale k tomu se ještě dostanu. Sepíšu tu pár vzpomínek z překážek. Pokusím se to psát zhruba podle pořadí.

První trošku vážná překážka byla přeručkování jakýchsi tyček. Moje ruce snesou o poznání méně než nohy, ale překážku jsem zvládl celkem bez problémů. Jen jsem se mírně zadýchal, a když mi dohlížející slečna řekla nějaké povzbudivé slovo ihned po dokončení překážky, musel jsem asi vypadat jako profesionální hráč pokeru.

Hod oštěpem. Nic zvláštního, jen mých prvních třicet angličáků. To bývá za nezdařenou disciplínu, v tomto případě jsem se oštěpem netrefil na první (jediný) pokus. Ale žádný problém, jsem svěží a běžím dál.

Pytel s pískem. Každý jsme vyfasovali velký pytel s mokrým pískem a šli s ním po sjezdovce – nejdřív nahoru a pak zpátky dolů. Na začátku jsem řekl, že nechci slyšet, kolik ten pytel váží (sám jsem hádal aspoň 10kg), vzal ho na záda a šel. Nevím, jak to bylo vysoko, řekl bych, že nekonečně. Několikrát jsem do kopce zastavoval a odpočíval. Zastavil jsem i asi tři metry před vrchem. Sice to byly jenom tři metry, ale zároveň to byly ještě tři metry. Pak následovala malá rovinka – nejjednodušší část. Člověk by řekl, že dolů to půjde snadno, ale ne tak docela. Nahoru a po rovince jsem se aspoň s pytlem mohl předklonit a být tak nějak stabilní. Dolů mi ten pytel dost bral stabilitu. Vidím to jako asi pro mě nejtěžší překážku, co tam byla. Na konci překážky jsem se zeptal, kolik ty pytle váží. Pro muže prý 20kg-25kg. Takže s pytlem jsem byl tak o třetinu těžší, možná i o víc.

Zajímavý byl memory test. Člověk si podle svého startovního čísla našel v tabulce kód a musel si ho zapamatovat. O hodně později si na to musel vzpomenout – jinak ho to stálo třicet angličáků. Já jsem s tím neměl problém. Jméno Belinda jsem si zapamatoval. V číslicích jsem našel nějaké údaje jako třeba můj ročník narození (tj. „91“). Ještě teď si vybavím „64Belinda9117“.

Brzy přišel šplh po laně. Nic až tak zvláštního, jen druhých třicet angličáků pro mě, ale stále celkem pohoda. Moment, vlastně něco ano: Na lano se začíná lézt z vody. Když pak člověk dělá angličáky, pěkně se na něj nalepí všechno to bláto. Zhruba od tohoto místa jsem taky měl občas nějaké křeče v nohách, možná kvůli té studené vodě. Zima ale nebyla, na Spartanu se člověk zahřeje.

Asi dvakrát nebo třikrát jsme měli cestu (plazení nebo válení sudů) pod ostnatým drátem. Jednou jsem dokonce pod ostnatým drátem vleže někoho „předbíhal“ (jestli se tomu tak dá říct).

Pár překážek bylo na rovnováhu. Měli jsme přechod po lávce a přechod po kůlech. S ani jedním nebyl problém. Akorát tu lávku někdo přeběhl rychle a rozechvěl celou konstrukci, tak jsem uprostřed lávky chvilku stál a čekal, než se to uklidní.

Horostěna – moje třetí sada angličáků. Trošku zbytečně, ale stále jsem měl sílu a nebyl to problém. A jen tak mimochodem, přišel jsem tady na to, že mokrý papírový kapesník si moc snadno nerozložím.

Na desátém kilometru to přišlo. Překážka nebyla nic extra náročného, měli jsme přeručkovat po madlech. Něco podobného jsem už zvládl dříve, jen tam byly železné tyče, které byly příjemnější. Ale hlavně to tehdy bylo v místě, kde jsem měl dost síly. Tady jsem to zkusil, ale cítil jsem, že mě to dost výrazně vysiluje. Angličáky se začaly zdát jako přívětivá alternativa. Kdybych se hodně snažil, možná bych tu překážku dal až do půlky, ale angličákům bych se stejně nevyhnul.

Tak začala moje čtvrtá sada angličáků. Udělal jsem jeden angličák a zjistil jsem, že té síly už moc není ani na ty angličáky. Nohy mě asi nebolely, ani nic dalšího, jen jsem prostě měl dost hlad a neměl jsem energii. Asi po dalších šesti angličácích vážně zvažuju, jestli pokračovat. Hlad byl výrazný a bylo naprosto jasné, že do cíle to lepší nebude. S sebou jsem si žádné jídlo nebral. (Hmm, příště…) Přede mnou kromě angličáků a překážek bylo ještě asi sedm kilometrů nejistým terénem. Celkem otevřeně se tu ptám: Kdybych teď skončil, za jak dlouho se dostanu k jídlu? Místo odpovědi na svůj dotaz jsem byl ale ujištěn, že už to půjde jen z kopce a překážky už „budou neangličákové“. (Přeloženo do češtiny, překážky nebudou tak náročné, aby se na nich ve velkém dělaly angličáky.) Váhám, ale nakonec se nechávám přesvědčit. Dodělám angličáky a pokračuju dál. Kamarádovi, se kterým jsem do té doby zhruba držel tempo, jsem řekl, že nemá smysl, aby na mě čekal. Bylo mi jasné, že dřív než v cíli se asi nepotkáme, a nechtěl jsem ho brzdit.

Skutečně to už jde jen z kopce. (Všímáte si té ironické dvojznačnosti?) No dobře, zas tak zlé to nebylo, z kopce se dalo i celkem ještě běžet. K čemuž při vidině jídla byla i celkem motivace. Skoro každá překážka tu byla těžká. Ani přelezení dřevěné stěny (cca něco přes 2 metry) už nebylo zdaleka tak samozřejmé jako na začátku závodu, i když to bylo pořád z těch lehčích překážek.

Jedna z posledních překážek bylo podplavání desky. Žádný hluboký ponor, ale člověk se musel celý ponořit do vody. Po vynoření jsem ze sebe okamžitě sundal funkční mikinu, která poněkud nasákla vodou a pekelně studila. Ale pak dobrý, pohybem jsem se zahřál.

Prakticky poslední překážka byla pavučina z lan, kterou měl člověk přelézt. Nahoru to šlo snadno a dolů… Dolů by to mohlo jít ještě mnohem rychleji. Na pavučině bylo mnoho lidí současně, dost se to hýbalo. Sil moc nezbývalo a riskovat, že to dolů půjde ještě mnohem rychleji se mi opravdu nechtělo, i kdybych náhodou spadl na tu správnou stranu. Asi sto metrů před cílem tedy dělám pátou sadu angličáků. Sice jsem v tom nebyl úplně sám, ale šlo o jedinou vyloženě neangličákovou disciplínu, kde jsem dělal angličáky. Šlo to pomalu, ale nějak to šlo. Uff, a hurá do cíle! Už jen kousek potokem, přeskočit malý oheň a jsem v cíli. Čas nic moc, ale cokoli lepšího než DNF beru.

V cíli teprve začala zima. A tedy taky menší dilema – mám se prvně převléct, nebo najíst?

Můj první Spartan Race byla určitě zajímavá zkušenost a i nejedno ponaučení. Dost jsem podcenil dobu trvání, takže jsem neřešil jídlo na cestě. Taky kdybych to na začátku trošku víc „osolil“ (nohy by to patrně zvládly), mohl mě hlad dostihnout až o něco později. Což by se mi vyplatilo hned dvojnásobně – hlad zde vytváří jakousi pozitivní zpětnou vazbu: hladovému všechno trvá déle, ale o to je pak člověk hladovější. Určitě by pomohlo taky pití (hádám, že by to stálo za tu trochu zátěže), ale nepřišlo mi to jako až tak krizové. Na Super jsem byl vlastně vybaven spíš jako na Sprint (kratší varianta závodu). Hodilo by se taky posílit ruce, ale to vím už delší dobu. Příště můžu dopadnout lépe. Určitě toto nebyl můj poslední Spartan Race. Chtěl bych jít na Super nebo Sprint. Varianta Beast má zatím ještě čas.

Za dva týdny jdu na něco vyloženě odpočinkového – na půlmaraton.

Review of Crypto library in Play! framework

I'd like to discuss the crypto library security and purposes, namely encryptAES and decryptAES methods. I find it easy to misuse the library. Moreover, recent 2.4 update changed some security properties. That is, some previously insecure usages are secure now, but also some previously secure usages are insecure since 2.4. This means users of Crypto library should consider the security impact before migrating to 2.4.

What has been changed?

The ECB mode has been replaced by CTR mode. I'll quote a misleading claim from the official documentation: The CTR mode is much more secure than the ECB mode.

The ECB mode is non-recommended in general, so this might look like a good decision at first sight. While the CTR mode can be more secure if properly used, it has some different pitfalls. Because some of these CTR mode pitfalls are not present in ECB, some previously secure code might become insecure.

There are some more changes, e.g. better entropy of key (higher effective key size). The old Crypto library uses first 16 characters of a string key (i.e. application.secret by default) as a key, which is wrong, especially when the string (application.secret) is hexadecimal (⟹ 64b effective key size) or so.

The new Crypto uses a hash function for deriving the key, which is much better. A PKDF would be even better for some purposes, but even now I don't see any significant issue with the new key derivation approach. (But it depends on usage! I'll discuss it later.)

What might be wrong for some usages?

Unlike ECB, the CTR mode is a stream cipher mode. Stream ciphers have usually two issues that are not present in ECB mode:

1. Malleability. This one is not specific for stream ciphers, but stream ciphers are ultimately malleable. An adversary without the secret key can modify the cryptotext to mean something different. For more details on malleability, see the related Wikipedia article.
2. Insecure when a key+IV is reused. If you, use one key with the same IV twice, some details about both plaintexts are leaked, potentially revealing both of them. See Reused key attack for more details.

The malleability can be mitigated by authenticated encryption, but Play! does not it implicitly. This would be correct for a completely new API if this was mentioned in the documentation. In Play!, the Crypto API is not completely new (so one might consider it as a BC break with some bad security implications) and the documentation even don't mention it.

The key+IV resuse attack (“keystream reuse attack”) can be mitigated by using random unpredictable IVs. The documentation is unclear about usage of IVs. It just states that both using an IV and not using an IV is supported, but it is not clear what is the default.

What else is wrong with the documentation?

I've found also some relict in documentation, ECB doc relicts. It is a minor issue: The documentation just states that some usage is insecure, although the issue is not true for CTR mode. See my comment on the related GitHub issue

What/who is the Play! Crypto library intended for?

A proper mode of operation must be selected for ensuring desired level of security for desired type of usage. There are various properties that can be considered neither good nor bad without defining the correct usage. I am also not sure if the library is intended for crypto-newbies (it is easy to use it wrong for them) or crypto-experts (they would want to choose the mode of operation themselves).

In addition to two CTR-related issues mentioned above, it is questionable if PKDF should be used. It is unneeded in some cases (e.g. if the key is application.secret), but it is welcome if you are using a potentially weak password (e.g. user password), because they slow bruteforce attacks down by some factor.

Well, I admit one can configure the mode. But I don't think that global config (i.e. play.crypto.aes.transformation config option) is a good idea. It is generally unclear what code is affected by changing this property. Is some library code affected? I don't know until I analyze all the libraries I use.

I'd like to hear answer to the question from the developers. It should be also noted in the documentation. Without it, one might assume that almost any behavior is OK.

Why do I disclose it publicly?

I respect responsible disclosure objective, but I don't think that keeping this issue private makes any sense now, especially when 2.4 is fresh. I feel it is better to warn programmers that they should think twice between 2.3 ⟶ 2.4 migration if they are suing Play! Crypto library.

Discussion

If you wish to discuss it, you should do so in the discussion thread on play-framework user group. Comments under this article are closed in order to prevent two separate discussions.

Password protection for purchases in Google Play can be bypassed. (And some other issues.) How to defend yourself?

Google Play allows you to buy apps, books and music. Once you enter a payment method, (e.g. payment card or carrier invoice), it is saved, so you can use the same payment method in the next purchase. Google offers password protection for that. It sounds great, but it can be bypassed. We actually don't have an additional security, but an unkept promise, which may have the opposite effect – the user might rely on the security enhancement, which does not work correctly.

There is an extra issue for users with multiple Android devices. The thief of one device can install apps on the other devices of that user. I'll also mention another related issue, but the last one is fixed.

This is just a warning about security issues, not a manual for the abuse.

This article is a translation (with minor modifications) of my recent article. I am sorry for the delay, I hoped to release this article sooner.

Google will not fix it.

Well, there were also some related issues in two-factor authentication, but Google fixed them quickly after they were reported. Google however refused to fix two Google Play related issues I will talk about.

By the way, Google has paid a bug bounty and listed me in the Hall of Fame, but they said they were happy with the current situation.

Where is the merit of the issue?

Google Play allow us to purchase some content using the Google Play application for Android, which is usually password protected. I haven't looked in the details of password verification, but I hope this is designed correctly. However, this is not the only way I can buy an item in Google Play. I can also use the web interface on https://play.google.com/. The web interface does not require the password for buying an item.

Moreover, the attacker does not need the victim to be logged in a Google account in a browser on the stolen device. Once the Google account is present in the device (which very likely due to the connections to the Android ecosystem), we can use the account also in a web browser. We just need a tool, which is often pre-installed in Android devices. I am talking about Google Chrome for Android, which suggest the attack when you are on the Google login page:

Well, it is unclear from the screenshot if there is a real attack possible. For example, Google might consider this login method to be something inferior, so Google would ask for password when buying an application. This is, however, not the case. Google allows you to use this passwordless login for buying apps without knowing the password.

There is one more issue. The attacker can install any application (paid or free) on other devices of the victim. For example, If you have your tablet stolen, the thief might abuse this feature for spying your phone.

How could Google fix it?

I've suggested some countermeasures:

• Remove the passwordless login feature. This would surely mitigate these attacks, but it costs too much of user convenience and there are some more convenient ways.
• If user uses the passwordless login, the Google Play webapp would require the user's password for any application installation request. If user logs in with the password, Google would allow installing apps without entering the password again.
• The password would be required always when the user purchases some item in Google Play.
• Some combination of the above. My preferred approach is asking for password when user buys an item (regardless the authentication method) and asking for password when installing any application (either paid or free) on a remote device using the passwordless login feature. However, when user uses, say, Firefox for Android, so he can log in only with the password-based authentication, he would allow the attacker to install any free application on other devices of the victim.

How can I defend myself?

First, when you lose an Android device, you should change your Google account password as soon as possible. (I also recommend changing all the passwords of other affected accounts, not just the Google account.) This performs a remote logout on the Android devices.

Screen lock might help, but it can be bypassed in general. In some cases, it might be very easy, e.g. on phone with enough access to recovery. In some cases, it might be hard, but one can disassemble the phone and directly access the flash memory. (Well, this extreme case is hard and might not be worth the cost.) Nevertheless, screen lock is likely to discourage some people.

Remote wipe tools can also help, but they should not be a primary countermeasure for this issue. First, I advise you to change the password regardless of remote wipe tools, because you can never be sure if you have it done in time. Moreover, I am not aware of any secure delete functionality in Android remote wipe tools. Of course, when you change the password, there might be still some other reasons for doing a remote wipe, so I don't suggest remote wipe tools to be useless. They are useful, but you should not rely on them too much…

And of course, the best countermeasure is not having your device lost :)

Issues outside the Google Play

Of course, there are some other parts Google ecosystem affected by passwordless login.

Two-factor authentication

There are some apps (e.g. Android) not supporting the two-factor authentication, so Google allows you to generate an application-specific password for these purposes. In order to generate an application-specific password, you have to re-enter your password, which is good. However, it used to be enough to use the password-less authentication in Android for generating new application-specific password. This could be abused by a thief of an Android device for having an access to the account even after the user changes the password.

Well, Google sends an e-mail when user generates a new application-specific password, but the attacker is very likely to have access to his GMail account, so he can easily delete it.

It is worth noting that this used to be also an issue for Android non-users. An adversary was able to abuse this feature for cloning an application-specific password and use the cloned one even after the old one is revoked. Some social engineering (like choosing a good name for it) might be needed for successful attack.

Fortunately, this issue was fixed quickly after I reported it.

Access to history and some other more protected data

Google tries to protect some data more than others. For example, when you go to https://history.google.com/, Google is likely to require your password even if you are logged in. The passwordless login seems to weaken this extra protection. Google sees this to be just a feature, not a bug. You can see the history data by using Google Search app. So, mobile devices (including tablets) seem to have a different security policy from desktops. It might be confusing, but we should be aware of it.

V Google Play lze obejít ochranu nákupů heslem. Jak se bránit?

Google Play umožňuje nakupovat aplikace, knihy a hudbu. Jakmile jednou vyplníte způsob platby (např. platební karta nebo vyúčtování operátora), uloží se a můžete toho využít při přístím nákupu. Od určité doby se Google rozhodl ochránit tyto nákupy heslem. Tato snaha je určitě chvályhodná, pokud by to ale nešlo obejít. Takto máme místo zabezpečení spíše nesplněný slib, který může mít spíše opačné účinky – uživatel se může na zabezpečení spoléhat, to ale nebude fungovat.

Další problém nastává, pokud máte více zařízení s Androidem. Případný zloděj jednoho z těchto zařízení Vám může instalovat aplikace na jiné zařízení bez Vašeho vědomí.

Článek slouží pouze jako varování před bezpečnostními problémy, ne jako návod na zneužití chyby.

Google chybu opravovat nechce.

Přesněji řečeno, nechce opravovat tu část v Google Play. Problém postihoval i například dvoufaktorovou autentizaci, ale tam to již Google opravil velmi brzy po nahlášení. O dalších dopadech ale později.

Zajímavé je, že mi Google vyplatil odměnu za nalezení bezpečnostního problému a zařadil mě do síně slávy, ale přesto to opravovat nechtějí.

Kde je problém?

Na Google Play můžeme nakupovat přes aplikaci pro Android. Ta chce heslo. Způsob, jak jej ověřuje jsem nezkoumal, předpokládám ale, že jej pošle serveru a že (snad) server tudy nedovolí nákup bez potřebného ověření. To ale není jediný způsob, jak mohu nakoupit v Google Play. Druhá možnost je navštívit https://play.google.com/ a nakoupit přes webové rozhraní. Webové rozhraní nepožaduje nákup znovu potvrdit heslem.

Možná se zdá, že útočník potřebuje uživatele, který zůstal v prohlížeči přihlášený ke svému účtu u Google. Není tomu tak. Jakmile v telefonu je účet Google (což obvykle je, pokud chce uživatel používat Google Play apod.), můžeme se s ním totiž přihlásit i ve webovém prohlížeči. Stačí nám na to jednoduchý nástroj, který je navíc v mnohých telefonech a tabletech již předinstalovaný. Jedná se o Google Chrome pro Android. Je to velmi jednoduché, stačí navštívit stránku s přihlášením a Chrome Vám řekne, co máte udělat:

Teoreticky v této chvíli útočník ještě nemá nutně vyhráno. Google by mohl brát přihlášení touto cestou jako „méněcenné“ a pro nákup přesto chtít heslo. Na svém vlastním účtu jsem si ale vyzkoušel, že zde Google heslo nevyžaduje.

Další problém je, že tudy lze instalovat aplikace (jak placené, tak ty zdarma) na libovolné zařízení spojené s tímto účtem Google. Pokud například ztratíte telefon, zloděj by mohl této vlastnosti zneužít ke špehování Vašeho telefonu.

Jak by to mohl Google opravit?

Googlu jsem navrhoval několik variant:

• Odstranit automatické přihlašování. Účinné řešení, ale zbytečně radikální.
• Pokud se uživatel přihlásil přes automatické přihlášení, chtělo by se po něm při instalaci aplikace přes webový Google Play heslo. Pokud se uživatel přihlásil zadáním přihlašovacích údajů, heslo by se po něm nechtělo.
• Heslo by bylo vyžadováno na každý nákup, ale ne pro aplikace zdarma.
• Nějaká kombinace výše uvedených pravidel. Preferoval bych, kdyby se Google ptal na heslo jak při nákupu jakékoli aplikace i přes webové rozhraní (i kdyby byl uživatel přihlášen na počítači přes jméno a heslo), tak v případě automatického přihlášení při instalaci jakékoli aplikace (třeba i aplikace zdarma) na vzdálené zařízení. Nicméně, pokud se uživatel z nějakého důvodu přihlásí ke svému účtu na mobilu v jiném prohlížeči (a tedy nutně použije heslo), třeba jen kvůli vyhledávání, umožní to útočníkovi instalovat neplacené aplikace na jiná zařízení uživatele.

Jak se bránit?

Zaprvé, při ztrátě telefonu nebo tabletu s Androidem co nejdříve změnit heslo k účtu Google. (Je samozřejmě vhodné změnit i hesla k ostatním účtům.) Tím ztracený telefon nebo tablet vzdáleně odhlásíte.

Samozřejmě může pomoci nějaký i zámek obrazovky, ten ale v principu lze obejít. Někdy to lze snadno (extrém je rootnutý telefon se zapnutým USB laděním, ale to už dnes není tak jednoduché zneužít – novější Android požaduje povolit klíč počítače), jindy obtížněji (teoreticky vždy můžeme telefon rozebrat a dostat z něj třeba flash paměť, otázka je, jestli to stojí za to). Každopádně zámek obrazovky telefonu může někoho odradit.

A samozřejmě ze všeho nejlepší je telefon ani tablet neztratit :)

Týká se to pouze Google Play?

Jak je možná zřejmé, tento problém se netýká výhradně Google Play, ale měl trošku více dopadů. Dříve jsem o dalších dopadech mlčel, protože by mohly naznačit podstatu chyby.

Dvoufaktorová autentizace

Ne všechny aplikace podporují dvoufaktorovou autentizaci, takže Google umožňuje si nechat vygenerovat speciální heslo, které budete používat v jedné konkrétní aplikaci. Google to zcela správně ochránil heslem. Jenže, jak možná tušíte, nebylo potřeba znát heslo. Stačilo mít účet Google v Androidu a bylo možné podobnou cestou generovat nová speciální hesla. Google sice uživateli poslal e-mail, že vygeneroval nové application-specific password, ale to nemuselo být moc platné, když útočník měl typicky i přístup k jeho e-mailu a mohl jej smazat…

Stojí za zmínku, že bylo možné takto „rozmnožit“ tato speciální hesla. Pomocí speciálního hesla je možné se přihlásit do Androidu. S přihlášením do Androidu potom bylo možné výše uvedeným způsobem získat nové speciální heslo.

Celý tento problém s dvoufaktorovou autentizací ale Google opravil brzy po nahlášení.

Přístup k historii a dalším datům s vyšší ochranou

Když jdu například na https://history.google.com/, Google po mě chce zopakovat heslo. Chápu to tak, že historie vyhledávání patří mezi data, která si podle Google zasluhují vyšší ochranu, a proto vyžaduje zadat heslo znovu. Automatické přihlášení v Google Chrome pro Android ale tuto zvýšenou ochranu narušuje. Jenže to není bráno za slabinu, protože v Androidu lze tuto historii prohlížet i jinudy. Rozumím, že bezpečnostní zásady na desktopu se mohou lišit od těch na mobilu. Je to sice trošku matoucí, ale chápu to.

Co má Dvorakova klávesnice společného s morseovkou?

Zamysleli jste se někdy nad vztahem mezi Drovakovou klávesnicí a Morseovou abecedou? Naučit se Dvorakovu klávesnici by mohlo být o trošku jednodušší se znalostí morseovky. Obojí vychází z frekvence písmen v angličtině. V morseovce se častá písmena zapisují kratší posloupností signálů, u Dvoraka byla nejčastější písmena umístěna na prostřední řádek. (Dvorak nicméně sledoval i jiné vlastnosti, jako posloupnosti znaků nebo střídání levé a pravé ruky. V tomto článku to neřeším.)

Všechna písmena v prostředním řádku Dvorakovy klávesnice kromě „H“ se v morseovce zapisují nejvýše třemi signály. Písmeno „H“ ale není až tak zásadní výjimka, to se zapisuje čtyřmi krátkými signály (....).

Takovéto pravidlo je trošku hrubé, protože nerozlišuje mezi délkou krátkých a dlouhých signálů. Například M (––) trvá dva signály, zatímco H (....) trvá čtyři signály. Pokud bychom ale uvážili délku signálů, zjistíme, že trvají stejně: Podle aktuálního doporučení trvá krátký signál jednu jednotku času, dlouhý signál trvá tři jednotky času a pauza mezi signály v rámci písmena trvá jednu jednotku času. Odvysílání „dlouhého“ písmena H (....) tak trvá 7 jednotek času (4 krátké signály a 3 pauzy mezi nimi), zatímco odvysílání „krátkého“ písmena M (––) trvá také 7 jednotek času (2 dlouhé signály po třech jednotkách času a jedna pauza mezi nimi).

Pokud bychom chtěli vytvořit opačné pravidlo, tedy že písmena do tří signálů mají být v prostředním řádku a ostatní písmena mají být v horním nebo dolním řádku, musíme mít bohužel více výjimek. Morseovka má celkem 14 písmen, která se zapisují nejvýše třemi signály. Dvorakova klávesnice má ale pouze 10 znaků v prostředním řádku. Nutně tak získáme aspoň 4 výjimky. Kvůli písmenu „H“ ale máme celkem 6 výjimek: v horním řádku G (––.) a R (.–.), v prostředním řádku H (....) a ve spodním řádku K (–.–), M (––) a W (.––).

Zajímavé ale je podívat se na znaky, které „měly“ být v prostředním řádku (protože jejich zápis v morseovce je dostatečně krátký), ale nedostaly se tam. Jde o písmena G (––.), R (.–.), K (–.–), M (––) a W (.––). Čtyři z těchto pěti písmen se jsou složeny ze tří signálů, u tří z nich navíc převažují dlouhé signály. Z méně než tří signálů se zde skládá pouze písmeno M (––), ale to se skládá ze dvou dlouhých signálů. Trošku se divím, že na seznamu výjimek není písmeno O (–––), které se skládá se tří dlouhých signálů a je tedy nejdelší.

Jak je na tom QWERTY/QWERTZ?

Rozložení QWERTY bylo vyvinuto tak, aby bylo psaní na něm co nejpomalejší, protože psací stroje tehdy nezvládaly rychlé písaře. Pokud bychom se pokusili aplikovat pravidlo o morseovce na QWERTY (příp. QWERTZ, ale tam to vychází prakticky stejně), dostali bychom mnohem více výjimek:

V prostředním řádku se nachází písmena F (..–.), H (....), J (.–––) a L (.–..), která se skládají z více než tří signálů. Prostřední řádek QWERTY má pouze 9 písmen, z toho skoro polovina (4) porušuje naše pravidlo.

Pokud chceme 14 písmen do tří signálů v morseovce umístit do řádku s devíti klávesami, minimálně pět písmen se nám tam nevleze. Další výjimky nám udělají zmíněná písmena F (..–.), H (....), J (.–––) a L (.–..), která vytlačí čtyři jiná písmena. Dohromady by mělo být 5+4+4 = 13 výjimek.

A skutečně. Horní řádek má písmena W (.––), E (.), R (.–.), T (–), U (..–), I (..) a O (–––), tedy celkem sedm 7 na 10 písmen. Prostřední řádek jsme si ukázali, ten má 4 výjimky na 9 písmen. Ve spodním řádku potom nesedí N (–.) a M (––), tedy nesedí dvě ze sedmi písmen. Máme tedy celkem 7+4+2 = 13 výjimek.

To je určitě mnohem víc, než kolik má Dvorak. Je to více než dvojnásobek. Na QWERTY tvoří výjimku přesně polovina písmen, což zhruba odpovídá náhodě. Pokud byla ale QWERTY navržena tak, aby se na ní psalo maximálně neefektivně, není to málo? Zřejmě neefektivita QWERTY měla spočívat v něčem jiném než v rozmístění kláves do řádků. Na QWERTY například převládá psaní levou rukou. Dost možná bychom ale našli i nějaký méně efektivní layout než QWERTY.

Který layout používám?

Na závěr dodám, že se nechystám přecházet na Dvorakovu zjednodušenou klávesnici. Rád jsem nahlédl do jejího návrhu, určitě má svoje výhody, ale byla by to velmi náročná změna – musel bych změnit layout na tabletu, mobilu a notebooku zároveň. Navíc na notebook by se pro začátek hodily přelepky na klávesnici a na mobilu by to bylo ještě horší – mám výsuvnou klávesnici a přelepky bych nejspíš sloupnul při otevírání a zavírání mobilu.

Používat Dvorakovu klávesnici na jednom zařízení a QWERTY na druhém by bylo obtížné. Pamatuju si, jak těžké bylo používat současně QWERTY (na mobilu) a QWERTZ (na notebooku). Časem jsem došel k tomu, že jsem to musel sjednotit a na notebooku jsem přešel na českou QWERTY. Ta byla celkem fajn, dokud jsem nepotřeboval psát na školním počítači s Windows, kde se česká QWERTY od české QWERTZ liší mnohem více než pouze pozicí Y a Z. Nedávno jsem zkusil česko-americkou klávesnici CShack, opravil pár chyb a mírně si ji upravil.